Photo by Vova Pomortzeff Новая страница 1
 

Lužičtí Srbové

Foto: Vova Pomortzeff

Lužičtí Srbové jsou nejmenším ze všech slovanských národů. Již od pradávná obývají severní svahy Lužických hor a planí na pomezi Polska a Německa. Přes svůj zaváděcí název mají velmi málo společného se stejnojmenným balkánským národem. Patří do skupiny západních Slovanů a jejich nejbližšími příbuznými jsou Češi a Poláci. Na rozdíl od Čechů a Poláků ale nikdy nezaložili vlastní stát a staletí trpěli pod jihem německých šlechticů. O to je překvapivější, že i přes násilnou germanizaci dokázali Lužičtí Srbové uhájit národní identitu a udržet svůj jazyk a kulturní tradice. V současné době obývají Lužičtí Srbové jen několik desítek obci ve Východním Německu podél německo-polské hranice. Historické uzemí Lužice je nyní rozděleno mezi spolkové země Sasko a Braniborsko. Saská část Lužici, ležící přímo u hranic s Českou republikou, nese název Horní Lužice. Tamní obyvatelé komunikují mezi sebou v hornolužické srbštině, která je velmi podobná češtině. Území spadající pod Braniborsko je známo jako Dolní Lužice. Obyvatelé Dolní Lužici mluví dolnolužičtinou, jenž má hodné společného s polštinou. Oba jazyky jsou považovány za ohrožené. Zná jich jen 30 tisíc lidé, což pro zachovaní jazyka je málo.

1. Slavnostní masopustní průvod v obci Turnow v Dolní Lužici.

Lužický masopustní průvod 'zapust' je jednou z nejoblíbenějších lidových slavností v lužickosrbských obcích Dolní Lužici. V neděli těsně před začátkem postní doby se všechny svobodné kluky a holky oblékají nádherné lidové kroje a v slavnostním průvodu obcházejí celou obec. Mladé lidé mají za úkol navštívit jednou po druhé všechny domácností, ochutnat se připravené pohoštění a na odplatu zatancovat tradiční lužickosrbské tance. Masopustní průvod je vždy doprovázen nadměrnou konzumace alkoholu všech druhu.

 

2. Oslavy masopustu v obci Turnow v Dolní Lužici.

 

3. Tradiční tanci na nádvoří jednoho z domů během masopustního průvodu v obci Turnow v Dolní Lužici.

 

4. Slavnostní masopustní průvod v obci Turnow v Dolní Lužici.

 

5. Oslavy masopustu v obci Turnow v Dolní Lužici.

 

6. Slavnostní masopustní průvod v obci Turnow v Dolní Lužici.

 

7. Oslavy masopustu v obci Turnow v Dolní Lužici.

 

8. Oslavy masopustu v obci Turnow v Dolní Lužici.

Pit tak neuvěřitelně množství alkoholu a pak nejen pevné stát na nohou ale i tančit, můžou snad jen Lužičtí Srbové. Navíc během masopustního průvodu konzumují naprosto výbušnou kombinace různých druhů nápojů a prý nemají z toho ani kocovinu. Začínají třeba nějakým třešňovým likérem, pak přijde na řadu likér z příchuti maty, pak láhev piva, trochu bílého vína a ještě nějaký vaječný likér, pak jeden panák kořalky pro nejlepší výsledek a znovu pořad dokola od začátku seznamu. A to ještě vůbec není úplný seznam. Mimo jiné se objevují například takové exotické nápoje jako likér s příchutí cappuccino s obsahem alkoholu 17% aneb podivuhodný nápoj zvaný Baba Jaga, obsahující až 30% alkoholu.

 

9. Slavnostní masopustní průvod v obci Turnow v Dolní Lužici.

 

10. Tradiční tanci na nádvoří jednoho z domů během masopustního průvodu v obci Turnow v Dolní Lužici.

 

11. Slavnostní masopustní průvod v obci Turnow v Dolní Lužici.

 

12. Tradiční tanci na nádvoří jednoho z domů během masopustního průvodu v obci Turnow v Dolní Lužici.

 

13. Masopustní pohoštění pro účinkující slavnostního masopustního průvodu v obci Turnow v Dolní Lužici.

 

14. Oslavy masopustu v obci Turnow v Dolní Lužici.

 

15. Oslavy masopustu v obci Turnow v Dolní Lužici.

 

16. Tradiční masopustní karneval v obci Turnow v Dolní Lužici.

Den před masopustním průvodem se v lužickosrbských obcích Dolní Lužici koná masopustní karneval 'camprovanje'. Stejně jako během masopustního průvodu mladé lidé obcházejí s tancováním a zpěvem jednou po druhé všechny domácností v obci. Tentokrát se ale oblékají do karnevalních kostýmů. Původně existovala přísná hierarchie charakteru tradičního lužickosrbského karnevalu. Například, průvodů se vždy měli zúčastnit čáp, symbolizující jaro, medvěd, symbolizující odcházející zimu, anebo jezdec na bílém koni. Nyní se tato tradice již je ztracena, a mladicí si zvolí kostýmy dle vlastního výběru.

 

17. Vejce a alkohol nasbírané během tradičního masopustního karnevalu v obci Turnow v Dolní Lužici.

Dle nepsaných pravidel každá domácnost má věnovat masopustnímu průvodu nějaké vejce, alkoholické nápoje a peníze. Do trasy průvodu nejsou zahnuty jenom rodiny kde se drží smutek za zesnulých v uplynulém roce. Ale význam masopustních daru mezi místní obyvatele je tak důležitý, že i v těchto domácnostech ponechávají u vstupní brány krabici vajec s nějakou bankovkou uvnitř. Z nasbíraných vějic se připravuje večeří pro účinkující, darovaný alkohol je konzumován během karnevalu a finanční dary jsou utracené na organizaci slavnostního masopustního průvodu den poté.

 

18. Velikonoční průvod směruje přes rozkvetlé řepkové pole z Chrósćic do nedaleké obci Pančicy v Horní Lužici.

Velikonoční jízdy jsou nejoblíbenější lidovou slavností v lužickosrbských obcích Horní Lužici. Tradice velikonočních jízd sahá až do pohanských dob, kdy předkové Lužických Srbů začali objíždět na jaře všechna svá pole. Věřilo se, že tímto způsobem se dá chránit budoucí úrodu před zlými duchy. S příchodem křesťanství, byly jízdy načasované na Velikonoce, a každý průvod se nyní koná výhradně s požehnáním místního faráře.

 

19. Jezdci se připravují na Velikonoční jízdu v obci Ralbicy v Horní Lužici.

V současnosti jezdí v Horní Lužici celkem deset Velikonočních procesí, jejich trasy zůstávají nezměněné po několika staletí. Nevetší a zároveň nejdelší Velikomocní jízda směruje z obci Ralbicy do obci Kulow a zpět. Zúčastní se ji 200 až 250 jezdců. Zhruba stejný počet jezdců souběžné jede opačným směrem z Kulowa do Ralbic a pak zpátky do Kulowa.

 

20. Velikonoční jízda před sochou ukřižovaného Krista na návsí obci Ralbicy v Horní Lužici.

 

21. Velikonoční jízda opouští obec Chrósćicy v Horní Lužici.

 

22. Velikonoční průvod opouští obec Ralbicy v Horní Lužici.

 

23. Dívka se stará o koně během odpočinku Velikonočních jezdců v obci Chrósćicy v Horní Lužici.

 

24. Velikonoční jízda v obci Chrósćicy v Horní Lužici.

V roce 1790 farář z Chrósćic nečekaně rozhodl zakázat velikonoční jízdy a odmítl poskytnout jezdcům uložené v kostele korouhví. Vesničané ale faráře neposlechli a udělali si druhou sadu korouhví. Od tě doby Velikonoční průvod z Chrósćic do nedaleké obci Pančicy jako jediný v Horní Lužice jezdí s dvěma sady korouhví.

 

25. Velikonoční jízda před sochou ukřižovaného Krista v obci Ralbicy v Horní Lužici.

 

26. Farář z Ralbic požehná Velikonočním jezdcům na cestě z Ralbic do Kulowa v Horní Lužici.

 

27. Velikonoční jezdci vedle dopravní značky v hornolužickém a německém jazycích v obci Chrósćicy v Horní Lužici.

Každý návštěvník Horní či Dolní Lužici nejprve povšimne dvoujazyčných nápisu na každé dopravní značce. Lužická srbština spolu s němčinou je druhým úředním jazykem v oblastech tradičně obývaných Lužickými Srby. Celá řada obci včetně Chrósćic mají také lužickosrbské základní školy.

 

28. Páleni velikonočních ohňů v obci Borkowy v Spreewaldu v Dolní Lužice.

Obyvatele Dolní Lužice oslavuji Velikonoce pálením obrovských ohňů. Palivové dřevo začínají sbírat dlouho před svátkem. Výsledkem je působivá hromada, třikrát až čtyřikrát vyšší člověka. Nashromážděné dřevo ale je nutné pečlivě hlídat, protože mladíci z okolních vesnic občas se snaží ho předčasně zapálit. Pokud k tomu dojde, příští rok zůstane obec bez velikonočního ohně.

 

29. Páleni velikonočních ohňů v obci Borkowy v Spreewaldu v Dolní Lužice.

 

30. Páleni velikonočních ohňů v obci Borkowy v Spreewaldu v Dolní Lužice.

 

31. Lužičtí Srbové přepravují krávy na tradiční dvoudílné lodí, která je typická pro oblast Spreewaldu v Dolní Lužice. Dobová fotografie z počátku 20. století v lužickosrbském národopisném muzeu a skanzenu v Ledech v Spreewaldu v Dolní Lužice.

 

32. Chytání kohouta v obci Janšojce v Dolní Lužice.

Další oblíbenou lidovou slavností v lužickosrbských obcích Dolní Lužici je chytání kohouta nebo 'łapanje kokota'. Tento svátek se koná na podzim a je spojen se zakončením žní. Na zdobené dubovými listy bráně v centru obci se zavěšuje kohout. Dříve se používal kohout živý, v průběhu 20. století se ale začal nahrazovat kohoutem mrtvým. Jeden po druhém mladíci projíždějí branou na koních a snaží se urvat zavěšenému kohoutovi hlavu a křídla. Mladík jenž první odtrhni kohoutovi hlavu je prohlášen za krále slavností. Vítěz si pak může se zavázanýma očima z kruhu dívek vybrat královnu. Další dva vítěze, které odtrhnou kohoutovi křidla, jsou jmenováni prvním a druhým místopředsedou krále.

 

33. Dívka v lužickosrbském lidovém kroji typickém pro oblast Spreewaldu během slavností chytání kohouta v obci Borkowy v Spreewaldu v Dolní Lužice. Tento typ pokrývky hlavy se nazývá lužickosrbsky lapa. V minulostí každý region měl vlastní tvař lapy, bohatě zdobené výšivkou a krajkou. Po staletí lapa byla nedílnou součástí lužickosrbského národního kroje. V součastné době ale bohužel se tradice nošení tyto pokrývku zachovala jen v několika malá obcích.

 

34. Dívky se zúčastní tradiční soutěže v jízdě s žábami na kolečkách během slavností chytání kohouta v obci Janšojce v Dolní Lužice.

 

35. Chytání kohouta v obci Borkowy v Spreewaldu v Dolní Lužice.

Po neúspěšném pokusu každého z mladých jezdců urvat kohoutovi hlavu, kohout se spouští o několik centimetrů dolů. Vedle kohouta jsou zavěšené malé lahvičky alkoholu a balení cigaret pro potěšení z těch jezdců, kteří nebyli schopni ani dosáhnout kohouta.

 

36. Lužické dívky tančí během slavností chytání kohouta v obci Janšojce v Dolní Lužice.

 

37. Urvaná hlava kokota po slavností chytání kohouta v obci Janšojce v Dolní Lužice. 

 

38. Povrchový důl švédské energetické společnosti Vattenfall na místě zničené lužickosrbské obci Rogow v Dolní Lužici.

Ještě před půlstoletím začala vláda NDR na území Dolní Lužici s rozsáhlou povrchovou těžbou hnědých uhlí. V současné době štafetu komunistických vládců převzala švédská statní energetická společnost Vattenfall. Uhlí se vypaluje pravě v tepelné elektrárně Jänschwalde. Bohužel podnikatelské aktivity Vattenfallu jsou nevyhnutelně doprovozené zničením nových a nových lužickosrbských obci, pod kterými se nachází velké zásoby uhlí. Za oběti povrchové těžby již padlí téměř dvě desítky lužickosrbských obci a značná část území Dolní Lužice od pradávná obávaně Lužickými Srby se proměnila na nekonečné doly.

 

39. Dobové fotografie zbořené lužickosrbské obci Lakoma v Dolní Lužici. Obec Lakoma byla zdemolována v roce 1989 včetně hřbitova.

 

40. Povrchový úhelný důl na místě zničené lužickosrbské obci Lakoma nedaleko dolnolužické metropolie Chotěbuz v Dolní Lužici.

 

41. Symbolické hřbitov zničených lužickosrbských obci v blízkosti jediného zachovalého domu zbořené lužickosrbské obci Lakoma v Dolní Lužici. Hned za tímto domem se začíná obrovský povrchový úhelný důl.

Poslední křiž se na hřbitově objevil v roce 2007 na památku zničené lužickosrbské obci Rogow. Je zatím poslední oběti povrchové těžby hnědých uhlí v Dolní Lužici. Nicméně, jsou plány na přestěhovaní a následnou demolice několika dalších lužickosrbských obci, pod kterými se nachází velké zásoby hnědého uhlí. Obyvatele Rogowa několik let statečně bojovali za svůj domov ale všichni instituce, včetně štrasburského soudu, se postavil na stranu švédské energetické společnosti Vattenfall. V roce 2007 museli místní Lužičtí Srbové přestěhovat do nově postavené obci Nový Rogow a jejích původní domovy byli zdemolované. Spolu s obci byl zbořen i barokní kostel ze 17. století. Hlavní problém avšak je v tom že obyvatele Rogowa museli přestěhovat do oblastí tradičně obývanou německou majoritou a tím byli zcela oříznuté jejích jazykové vazby na další lužickosrbské obci Dolní Lužici.

 

Tyto fotografie vznikly v období od března roku 2011 do dubna roku 2012 v několika lužických obcích Východního Německa.

Copyright © 2012 Vova Pomortzeff

 
909