Photo by Vova Pomortzeff Новая страница 1
 

Sovětský konstruktivismus

Foto: Vova Pomortzeff

Ruský Jekatěrinburg jednou měl fantastické štěstí. Krátce po bolševické revoluci provinciální město ležící na pohoří Ural bylo přejmenováno na Sverdlovsk a začalo se rychle měnit ve významný průmyslový a politický centrum. Shodou okolností bylo to velmi krátké období kdy oficiálním architektonickým slohem sovětského států stal konstruktivismus. Pravě v těchto letech působila ve městě početná skupina naprosto vynikajících konstruktivistických architektů, kteří tak dostali k možnosti zrealizovat své nejambicióznější architektonické návrhy. Jako výsledek v 30. letech 20. století zde bylo postaveno neuvěřitelné množství památek moderní architektury světového významu. Dnes město je doslova nabité architektonickými skvosty. Jekatěrinburg má přibližně 140 konstruktivistických staveb. Neexistuje žádné jiné místo na světě s podobnou koncentrací konstruktivistické architektury. Nicméně budoucnost tohoto unikátního architektonického celku, který bych mohl přilákat do města davy turistů, je velmi nejistá. Jekatěrinburg je nechvalné známý mezi ruskými městy pro svůj skoro barbarský přístup k architektonickému dědictví. Stavební boom posledních desetiletí téměř zdevastoval památky tradiční ruské dřevěné architektury ve městě. V součastné době se developeří za mlčenlivým souhlasem městských úřadu ničí zbytky posledních dochovaných kamenných domů z 19. století. Konstruktivistické stavby jsou další na řade. Bohužel jedineční soubor sovětské konstruktivistické architektury již utrpěl první ztráty.

1. Pohled na historický centrum Jekatěrinburgu z vyhlídky na střeše mrakodrapu Antěj.

Pouze na tomto panorama okolí Městské vodní nádrži je vidět hned osm památek sovětské konstruktivistické architektury. Na snímku jsou zachycené První dům městského sověta, Dům komunikací, dnes Hlavní pošta, a budova Uralsnabtorga (Uralská zásobovací obchodní společnost) na Leninové třídě; Dům tělesné výchovy, dnes sportovní areál Dynamo, a obytná budova Unichima (Uralský výzkumný ústav chemie) na nábřeží Městské vodní nádrži; budova Uralsnabsbyta (Uralská zásobovací odbytná společnost), dnes Uralská akademie architektury a umění, v ulici Karla Liebknechta; Dům starých bolševiků a rezidenční komplex NKVD, známý jako Dům Čekista, v ulici 8. března. V celém světe existují pouze dva města, které se můžou pochlubit stejnou koncentraci památek moderní architektury 20. století jako Jekatěrinburg. První je Čandígarh na severu Indie zcela postavený na prázdném místě v 50. letech minulého století podle návrhu slavného francouzského architekta Le Corbusiera. Druhé je brazilské hlavní město Brasília vybudované o deset let později uprostřed džungle podle návrhu Oscara Niemeyera.

 

2. Ubytovna pro malé rodiny důstojníků NKVD v areálu Městečka čekistů, dnes hotel Iseť. Budova byla postavěna v letech 1932 až 1934 podle projektu Ivana Antonova. Dnes se považovaná za nedůležitější památku konstruktivistické architektury v Jekatěrinburgu.

Městečko čekistů bylo postaveno v letech 1929 až 1936 podle návrhu skupiny architektů pod vedením Ivana Antonova. Celý komplex byl určen pro kompaktní a pohodlné bydlení důstojníků sovětské tajné policie NKVD, předchůdce nechvalné známé KGB. Termín "čekist", který v ruštině je dosud široké používán pro označení důstojníků statní bezpečnostní služby, vznikl z názvu Čeka, což je zkratka z Všeruské mimořádné komise pro boj s kontrarevolucí, jak se po svém vzniků v roce 1918 jmenovala bolševická tajná policie. Rozsáhlý obytný komplex se skládající z čtrnácti budov zabírá celou čtvrť v centru města. Městská legenda tvrdí, že při pohledu z výšky komplex vypadá jako obří srp a kladivo rámované revolučními prapory, tak že bývalá ubytovna a dnešní hotel Iseť znázorňuje srp, sousední budova Klubu Dzeržinského znázorňuje kladivo a obytné budovy tvoří prapory. Ve skutečnosti podobnost se srpem a kladivem je velmi sporná. Navzdory tomu architekti z celého světa se snaží dostat do Jekatěrinburgu jen proto aby na vlastní oči vidět slavnou památku sovětského konstruktivismu. Bohužel jedinečný architektonický celek je dnes ve velmi žalostném stavu.

 

3. Točité schodiště bývalého Klubu Dzeržinského v areálu Městečka čekistů, dnes Sverdlovský oblastní vlastivědný muzeum.

Klub důstojníků sovětské tajné policie byl pojmenován na počest Felixe Dzeržinského, zakladatele a prvního velitelé Všeruské mimořádné komise pro boj s kontrarevolucí, předchůdce NKVD a KGB. Schodiště Klubu Dzeržinského je jedním z mála dochovaných interiérů sovětské konstruktivistické architektury. Strop nad schodištěm zdobí pentagram ve tvaru pěticípé hvězdy, a schodiště samotně, navzdory nepsaných architektonických pravidel, je zkroucené proti směru hodinových ručiček. Bohužel ostatní interiéry klubu byli zničené při poslední rekonstrukci budovy pro potřeby muzea v 90. letech minulého století. Mimo jiné bylo nenávratně ztraceno konstruktivistické kino s unikátní dřevěnou ozdobou.

 

4. Dům komunikací, dnes Hlavní pošta, na Leninové třídě.

Budova byla postavena v roce 1934 podle návrhu moskevského architekta Kasjana Solomonova. Městská legenda tvrdí, že tvar stavby má připomínat traktor. Nyní jedna z hlavních konstruktivistických památek Jekatěrinburgu je tak hustě zabalena reklamou ze všech stran, že téměř není možné poznat jestli připomíná traktor nebo něco úplné jiného.

 

5. Nádvoří komplexu komunálních domu Gostjažpromurala (Statní správa těžkého průmyslu Uralského regionu) na Leninové třídě.

Komplex obytných budov, více známý mezi obyvateli jako domy hřebeny, byl postaven v letech 1931 až 1938 podle návrhu skupiny architektů pod vedením Georgie Valjonkova, jednoho z klíčových konstruktivistických architektů v Jekatěrinburgu. Komplex připomínající obří hřebeny se skládá z osmi symetrických šestipodlažních obytných bloku spojených na nádvoří řetězem veřejných budov. Jsou tam mimo jiné vlastní materská školka nebo poliklinika.

 

6. Dům tělesné výchovy, nyní sportovní areál Dynamo, na špičce Městské vodní nádrži.

Budova připomínající oceánskou loď s pozorovací věží na střeše byla postavena v letech 1931 až 34 podle projektu Veniamina Sokolova, jedeného z nejznámějších representantu architektonické avantgardy v Jekatěrinburgu. V 80. letech minulého století sovětské úřady měli v plánech zbourat unikátní stavbu aby uvolnil se prostor pro památník obětem druhé světové války. Nicméně tehdy místní obyvatelé byli schopni zabránit demolice jednoho z hlavních symbolů města. Dnes ale kulturní památka vlastněna Ministerstvem vnitra prožívá těžké časy. Většina interiérů byly ztraceny v průběhu četných rekonstrukci, jde nekontrolovaná výměna původních dřevených oken na plastové rámy. Výsledkem je zcela paradoxní situace, kdy každé patro budovy kulturní památky má okna různé barvy a tvarů.

 

7. Obrovské konstruktivistické okno ve velké operační místností porodního oddělení Zdravotnického městečka, nyní Výzkumný ústav ochrany mateřství a dětství.

Úžasné původní dřevěné konstruktivistické okno plochou kolem 50 metrů čtverečních se zachovalo do současností doslova zázrakem. Ústav prosté nemá dostatek peněz na zakázku plastových oken této velikosti. Konstruktivistické stavby nemají na průčelí skoro žádnou výzdobu a zasklení se zabírá obvykle skoro celou fasádu. V této situaci, výměna původních dřevěných oken s typickým pro konstruktivistické stavby střihem na moderní plastová okna ve skutečnosti znamená téměř úplnou změnu vzhledu architekturní památky. Velká operační místnost porodního oddělení Zdravotnického městečka původně byla vybavena také balkonem, ze kterého studenti lékařské fakulty mohli sledovat zákroky zkušených kolegů.

 

8. Obrovské konstruktivistické okno na severní fasádě budovy porodního oddělení Zdravotnického městečka.

Budova porodního oddělení byla postavena v letech 1929 až 1930 spolu s dalšími objekty Zdravotnického městečka podle návrhu architekta Georgie Goluběva, jednoho z nejznámějších reprezentantu konstruktivistické architektury v Jekatěrinburgu. Původní návrh předpokládal výstavbu osmi budov Zdravotnického městečka, z nichž byly postaveny jenom šest. Budoucnost unikátní památky sovětského konstruktivismu je dnes velmi alarmující. Jen pár desítek metrů od budovy porodního oddělení se plánuje stavba komplexu mrakodrapu Strážci Uralu. Navíc z druhé strany se nachází městská sportovní aréna kde se mají odehrát několik kvalifikačních zápasů Mistrovství světa ve fotbale v roce 2018. Developerská společnost prosazující stavbu mrakodrapu již přišla s návrhem zbourat chráněnou zákonem budovu porodního oddělení, aby se uvolnila příjezdová cesta ke mrakodrapům a sportovní aréně.

 

9. Ranní porada zaměstnanců Výzkumného ústava ochrany mateřství a dětství ve Velké síni budovy porodního oddělení Zdravotnického městečka se zachovalými prvky konstruktivistické architektury.

 

10. Typické pro konstruktivistické stavby kruhové okno vstupní haly budovy porodního oddělení Zdravotnického městečka.
 

 

11. Dům spravedlnosti, dnes budova Sverdlovského oblastního soudu, v areálu Městečka spravedlnosti v ulici Malyševa.

Dům spravedlnosti, dnes budova Sverdlovského oblastního soudu, a obytný dům pro soudci v areálu Městečka spravedlnosti v ulici Malyševa. Městečko spravedlnosti bylo postaveno v roce 1932 podle návrhu architekta Sergeje Zacharova na tehdejší okraji města. Téměř současně naproti Městečka spravedlnosti bylo vybudováno Zdravotnické městečko, které zabírá hned několik městských bloků. Výstavba takových velkých komplexů budov spojených jedinou funkci byla pro 30. léta naprosto průlomovou architektonickou myšlenkou, která se v západní Evropě zakotvila jenom o několik desítek let později v druhé polovině 20. století.

 

12. Takzvaný dům ‘šnek‘, bývalá mateřská školka v areálu Městečka spravedlnosti.

Jedná z nejzajímavějších a zároveň jedná z málo známých památek sovětské konstruktivistické architektury se pečlivé schována před zvědavýma očima mezi garáží místních obyvatelů a plotem městské věznici.

 

13. Děti hrají lední hokej na vnitřním nádvoří Městečka čekistů. V pozadí se týče bývalá ubytovna pro malé rodiny důstojníků NKVD.

Další městská legenda tvrdí, že pod hokejovým hřištěm se nachází tajná střelnice, kde v době Stalinského teroru se konali popravy obyvatelů Městečka čekistů. Teorie o neznámých podzemních prostorech se nepřímo potvrzuje tím, že všechny komunikací z nějakého důvodu obcházejí hokejové hřiště stranou. Pozoruhodným faktem také je že hlavní architekt Městečka čekistů Ivan Antonov ještě před ukončením stavby utekl do Finska. Zřejmě zachránil si tím život ale bohužel na místě nového bydliště již nemel možnost postavit něco porovnatelného s Městečkem čekistů v Jekatěrinburgu.

 

14. Vdova po vysokém důstojníkovi NKVD Olga Teterinová ve svém bytě v areálu Městečka čekistů.

Olze Teterinové je nyní 92 let. Do Městečka čekistů se přestěhovala spolů s manželem ještě před druhou světovou válkou. Bydlí v typovém třípokojovém bytě pro vysoké důstojnici NKVD. Tyto byty měli neuvěřitelnou dle sovětských předválečných standardů obytnou polohu 97 metrů čtverečních. Presto v bytech nebyli zařízené koupelny ani kuchyně. Veřejná jídelna a veřejné parné lázně se nacházeli na vnitřním nádvoří Městečka čekistů. Předpokládalo se, že domácí práce a soukromí nepatří k novému socialistickému způsobu života, proto důstojnici tajné policie měli se sdílet své soukromí s ostatními obyvatele areálu a denně si užívat společnou konzumací jídel a společnou návštěvu lázně. V areálu Městečka čekistů také se nacházelo vlastní zdravotní středisko s lékárnou, vlastní mateřská školka, prádelna a obchody, a dokonce i vlastní místní rozhlasové stanice.

 

15. Koupelna spojená s kuchyně v bytě Olgy Teterinové v areálu Městečka čekistů.

Soukromé kuchyně a koupelny se objevili v bytech Městečka čekistů pouze po druhé světové válce, kdy myšlenky socialistického společenského života trochu ztratili aktualitu. Jenže původní projekt nepředpokládal v bytech žádný prostor určený pro koupelny a kuchyně. V průběhu povalečných rekonstrukci někde se povedlo přebudovat komoru na kuchyň sjednocenou s koupelnou, jinde kuchyňské zařízení bylo umístěno rovnou do předsíni.

 

16. Pohled z nádvoří na jeden z obytných bloku Městečka čekistů v ulici Pěrvomájskaja. 

 

17. Módní návrhářka Darja Fedotovová a její přítel DJ Artem Derbeňev, součastně obyvateli typového dvoupokojového bytu v areálu Městečka čekistů. Zachovány retro nábytek připomíná doby, kdy do bytů v areálu Městečka čekistů se mohli nastehovat výhradně důstojnici sovětské tajné policie NKVD. Obyčejné lidé nesmělí ani vstoupit do nádvoří.

 

18. Chodba jednoho z obytných bloků Městečka čekistů zdobená typickým konstruktivistickým zábradlím.

 

19. Jeden z obytných bloku Městečka čekistů v ulici Lunačarského.

Komplex budov Městečka čekistů je prohlášen za kulturní památku a snadno se může kvalifikovat do Seznamu světového kulturního dědictví UNESCO. Přesto fasády obytných bloků čekají na opravu již po několik desetiletí. V posledních letech byty v přízemí jsou často přestavěné na obchody a kanceláře se samostatnými vchody bez ohledu na unikátní architekturu budovy. Majitelé bytů v horních patrech nekontrolovatelně vyměňují původní dřevěné konstruktivistické rámy na plastové okna náhodných barev a konfigurací.

 

20. Architekt Boris Děmidov ukazuje model konstruktivistického Klubu budovatelů.

Klub budovatelů byl postaven v roce 1930 podle návrhu architekta Jakova Kornfelda přes ulici od Městečka čekistů. Později v teto budově pracovalo Sverdlovské filmové studio. Během rekonstrukci budovy na nákupní centrum se architektu Borisu Děmidovovi a jeho architektonické studií podařilo přesvědčit zákazníky zachovat konstruktivistické schodiště a nainstalovat plastové okna opakující původní dřevená okna barvou a tváří. Navzdory tomu, dnes je možné vidět tuto kulturní památku jenom na dobových fotografiích nebo na tomto modelu. Zrekonstruovaný Klubu budovatelů je tak hustě zabalen reklamou, že není možné vidět ani náznak na výrazné geometrické tvary konstruktivistické architektury.

 

21. Opuštěná budova společnosti Sojuzchleb (Statní obilná a chlebná obchodní společnost) v ulici Bankovskij pereulok.

Budova byla postavena v letech 1926 až 29 podle návrhu architekta Georgie Valjonkova. Později zde sídlili kanceláře státní pojišťovny Gosstrach a Sverdlovská farmaceutická továrna. Posledních několik let z prázdné budovy kulturní památky nacházející jen pár desítek metrů od městské radnici se rychle stává ruina. V pozadí je vidět nákupní středisko Mýtný Dvůr, jenž byl postaven na místě původního mýtného dvoru, kulturní památky z 19. století zbořené ilegálně během jedné noci v polovině 90. let minulého století. Tato praxe nelegálních nočních demolici kulturních památek později se stává velmi populární mezi developerské společnosti v Jekatěrinburgu. Existuje vysoké riziko, že opuštěná budova Sojuzchleb a další konstruktivistické památky jednou budou také ilegálně zničené, aby se uvolnil prostor pro nové obchodní centra.

 

22. Dům obrany na náměstí Malyševa.

Dům obrany byl postaven v roce 1934 podle návrhu Georgie Valjonkova. Až do nedávná se Dům obrany, dnes sídlo regionálního spolku Dobrovolné společnosti pro spolupráci s armádou, letectvem a námořnictvem (DOSAAF), tyčil uprostřed náměstí, jak to plánoval architekt. Dnes ale jedna z nejdůležitějších konstruktivistických památek města téměř zcela zmizela mezi novostavbami. Vztyčena v sousedství obchodní a kancelářská budova byla navržena ve stejné výšce s kulturní památkou. Nicméně, v průběhu stavby, jak se to často stává v Jekatěrinburgu, budova nějak stala dvakrát vyšší. Zároveň jako bych náhodou bylo zbořeno boční křídlo Domu obrany. Na druhé straně se mezitím vyrostla nepřesná replika pravoslavného kostela Velký Zlatoúst, který dříve stával přibližně na tomto místě a byl zbourán bolševiky v 30. letech 20. století. Originální Velký Zlatoúst byl nejvyšší stavbou v Jekatěrinburgu. Presto že původní stavební dokumentace kostelu se nezachovala, historici tvrdí že kostelní věž byla 77 metrů vysoká. Současná replika z nějakého důvodu má výšku jenom 65 metrů, navíc celkový vzhled kostelu samotného není příliš podobný dobovým fotografiím.

 

23. Profesor Uralské státní univerzity Alexander Igumnov ukazuje dobovou fotografie z 30. let minulého století na které je zachycená konstruktivistická budova Sverdlovského oblastního výboru Komunistické strany Sovětského Svazu.

Snímek se pořídil Alexandrův dědeček geolog Alexander Igumnov, jeden z prvních studentů Uralského hornického institutu a jeden z nejlepších znalců uralských jaspisu. Dědeček byl také nadšený amatérský fotograf a zanechal po sobě pozoruhodnou sbírku fotografií konstruktivistických budov Jekatěrinburgu. Konstruktivistické památky na snímcích Alexandra Igumnova vypadají přesně tak jak bych měli vypadat dle představ architektů. Ideální geometrické tělesa se tyčí jako obrovské bílé útvary nad jednopodlažními staré domy. Budova Sverdlovského oblastního výboru Komunistické strany Sovětského Svazu byla postavěna na počátku 30. let 20. podle návrhu architektů Sergeje Zacharova a dalších. V teto budově v 70. letech minulého století pracoval jako první tajemník Sverdlovského oblastního výboru Komunistické strany budoucí ruský prezident Boris Jelcin.

 

24. Pohled na obklopený novostavbami Dům tělesné výchovy, nyní sportovní areál Dynamo, na špičce Městské vodní nádrži.

 

25. Trénink oddílu sambo ve velkém sále Domu tělesné výchovy, nyní sportovní areál Dynamo.

 

26. Severní fasáda Domu tělesné výchovy, nyní sportovní areál Dynamo.

 

27. Obytné bloky komplexu komunálních domu Uraloblsovnarchoza v ulici Malyševa podle návrhu architekta Moiseje Ginsburga.

Komunální domy Uraloblsovnarchoza (Uralský oblastní sovět národního hospodaření) byli postavené v letech 1930 až 1933 pod vedením jednoho z ideologů sovětského konstruktivismu Moiseje Ginsburga. Komplex obytných budov ztělesňoval Ginsburgovu představu o takzvaných "komunálních domech přechodného období" kdy rodinná struktura ještě nebyla zcela zničená jak se to předpokládalo u "ideálních komunálních domů". Moisej Ginsburg pevné věřil, že obyvatelé "komunálních domů přechodného období" budou tak nadšené novým typem socialistického společenského života a nabízenými v areálu službami že postupně se přestěhuji do "ideálních komunálních domů", kdy už nebude místa pro žádné soukromí. Komplex komunálních domů Uraloblsovnarchoza se skládá ze čtyř pětipatrových obytných budov a osmipatrové ubytovny pro malé rodiny. V horním patře ubytovny se nacházela veřejná jídelna s venkovní terasou. Podobné komunální domy podle návrhu Moiseje Ginsburga byli postavené také v Moskvě a Saratově.

 

28. Můstek spojující veřejnou jídelnu v horním patře ubytovny a střešní solárium nacházející na střeše sousedního obytného bloku komplexu komunálních domu Uraloblsovnarchoza v ulici Malyševa podle návrhu architekta Moiseje Ginsburga.

 

29. Ubytovna pro malé rodiny komplexu komunálních domu Uraloblsovnarchoza v ulici Malyševa podle návrhu Moiseje Ginsburga.

Dnes pozastavené přizemí původně neexistovalo. Celá budova byla jakoby zavěšená ve vzduchu a opírala se pouze na sloupcích, tím pádem se otevírala volná cesta z ulice do nádvoří. Okna v horním patře také původně tam nebyli a cele průčelí lemovala venkovní terasa napojena na veřejnou jídelnu a na střešní solárium nacházející na střeše sousedního obytného bloku. Dnešní podoba budovy je výsledkem několika povalečných rekonstrukcí. Mezí přizemím a jídelnou v horním patře se nacházelo šest obytných podlaží ale pouze se dvěma chodbami v druhém a pátém patře. Žádné byty rovněž neexistovali. Každá rodina se obývala typovou obytnou jednotku, takzvanou buňku typu F nebo Effku, ve které Moisej Ginsburg plánoval přestěhovat celou země. Ze dvou chodeb do každé z buněk vedli malé schůdky dolu nebo nahoru nacházející přímo uvnitř buňky. Dnes legendární obytné buňky Moiseje Ginsburga slouží jako kanceláře. Zbývá dodat, slavný francouzský architekt Le Corbusier během jeho pobytu v Sovětském Svazu byl doslova nadšen myšlenkami Moiseje Ginsburga včetně obytných buněk a solária na střeše a následné použil jich ve svých bytových jednotkách Unite d'Habitation.

 

30. Nádvoří komplexu komunálních domu Gostjažpromurala (Statní správa těžkého průmyslu Uralského regionu) na Leninové třídě.

 

31. Nádvoří komplexu komunálních domu Gostjažpromurala (Statní správa těžkého průmyslu Uralského regionu) na Leninové třídě.

 

32. Konstruktivistická budova správy závodu Uralmaš na náměstí První pětiletky. Budova byla postavena v letech 1933 až 1935 podle návrhu skupiny architektů pod vedením Petra Oranského.

V roce 1928 se devět kilometrů severně od centra Sverdlovska v rámcích Stalinské industrializace začala gigantická stavba závodu Uralmaš (Uralský závod těžkého strojírenství), největšího strojírenského závodu v Sovětském svazu a celém světě. Souběžné se začalo s přípravami na výstavbu sídliště pro dělnici nového závodu. Do teto práce byl pověřen mladý absolvent Leningradského institutu architektury Peter Oranskij který přivolal do své skupiny řadu mladých a nadějných architektů. Výsledkem jejich práce byl fascinující návrh ideálního socialistického města s širokýma ulicemi rozbíhajícími se jako paprsky slunce od hlavní budovy správy závodu Uralmaš na náměstí První pětiletky.

 

33. Palác kultury závodu Uralmaš, původně přípravná kuchyň závodu Uralmaš.

Budova byla postavena v letech 1929 až 1935 podle návrhu architektu Moiseje Rejšera a Valerie Paramonova za účasti německého architekta Bély Schefflera. Absolvent legendární školy Bauhaus Béla Scheffler utekl do Sovětského svazu z nacistického Německa a v roce 1932 se přidal ke skupině architektů pod vedením Petra Oranského na závodě Uralmaš. O deset let později během druhé světové války byl zatčen a popraven jako německý špion na základě falešných obvinění. Budova přípravné kuchyni závodu Uralmaš ještě před válkou usnesením lidového komisaře těžkého průmyslu Sergo Ordžonikidze byla přestavena na Klub Stalina. Později klub byl přejmenován na Palác kultury závodu Uralmaš. Nyní jedená z nejpůsobivějších konstruktivistických staveb v Jekatěrinburgu není ani zapsaná do seznamu kulturních památek. Z tohoto důvodu připravovaná rekonstrukce budovy může mít za výsledek nenávratnou ztrátu architektonického skvostu.

 

34. Vyučovací hodina taneční školy Assamble taneční mistryně Marie Seměnovové v Paláci kultury závodu Uralmaš. V pozadí je vidět jedno z mála dochovaných původních konstruktivistických oken z doby kdy budova ještě sloužila jako přípravná kuchyň závodu.

 

35. Schodiště v Paláci kultury závodu Uralmaš, původně přípravná kuchyň závodu Uralmaš.

 

36. Konstruktivistická budova základní školy číslo 22 v ulici Rudých partyzánů na sídliště Uralmaš.

Tato škola také nebyla včas prohlášena za kulturní památku. Během rekonstrukce před pár lety byli nemilosrdně zničeny všechny konstruktivistické interiéry navržené Bélou Schefflerem a škola nenávratně ztratila svůj význam jako přiklad konstruktivistické architektury. Bohužel, na oficiálním seznamu kulturních památek je jen třetina z konstruktivistických staveb v Jekatěrinburgu.

 

37. Konstruktivistická vodárenská věž závodu Uralmaš, více známá jako Bílá věž, na sídliště Uralmaš.

Soutěž o stavbu vodárenské věže vyhrál 25lety absolvent Sibiřského technologického institutu Moisej Rejšer. Mladý architekt ve svém návrhu předvedl naprosto průlomový přistup k architektonickému řešení technické stavby kdy forma byla zcela podřízena funkce stavby. Vodárenská věž byla postavěna v roce 1929, ve stejném roce Ludwig Mies van der Rohe ukončil stavbu slavné Vilu Tugendhat v Brně. Je nutné dodat že v okamžiku ukončení stavby byla vodní nádrž vodárenské věži závodu Uralmaš nevetší na světe. Postupem času Bílá věž se stala jedním ze symbolů města a jedením z nejznámějších příkladů sovětské konstruktivistické architektury. Bohužel technická památka světového významu je již několik let opuštěná. Jsou plány na umístění ve věži planetária, které zatím jsou stále jenom plány.

 

38. Student Uralské akademie architektury a umění Roman Bajanov ve svém pokoji na kolejích.

Vedle posterů Romanových oblíbených fotbalových týmů místnost zdobí fotografie konstruktivistické budovy sportovního areálu Dynamo na špičce Městské vodní nádrži. Jeden z paradoxů Jekatěrinburgu spočívá v tom že ve městě se nachází jedná z předních architektonických vysokých škol v Rusku. Studenti Uralské akademie architektury a umění studuji mimo jiné i nejlepší příklady sovětské konstruktivistické architektury. Mnoho z nich po studiu nadále pracuji v Jekatěrinburgu. Nicméně velký počet kvalifikovaných architektů z nějakého důvodu nemá výrazní pozitivní dopad ani na celkový vzhled města ani na stav památek sovětského konstruktivismu.

 

39. Nábřeží řeky Iseť v Jekatěrinburgu.

Na snímku je typický příklad aktuální urbanistické situace ve městě s mrakodrapy rostoucími jako obrovské houby po deští uprostřed historického centra města, mezi zázrakem zachovale pozůstatky památek minulostí. Komín městské elektrárny Luč, technické památky z počátku 20. století, je používán jako mobilní vysílač. Absurdně týči se mrakodrap Vysockij, nejvyšší stavba v Rusku mimo Moskvu, byl postaven na místě dvou nelegálně zbořených kulturních památek z 19. století. V novostavbě zprava, rovněž postavené na místě zbořených historických budov, dnes sídlí generální konzulát České republiky.

 

40. Typické pro konstruktivistické stavby kruhové okna Domu tělesné výchovy, nyní sportovní areál Dynamo.

 

Město Jekatěrinburg na Uralských horách bylo založeno v roce 1723 za vlády cara Petra Velkého jako statní železná huť a hamr. Svůj název město dostalo po svaté Kateřině na počest druhé manželky Petra Velkého a pozdější carevny Kateřiny I. Malá opevněná osada na hranici evropské a asijské častí Ruska se rychlé změnila na důležitý průmyslový a obchodní centrum. Za necele století však zásoby železné rudy v okolí byli zcela vytažené a město dočasně ztratilo svůj význam. Do světových dějin se Jekatěrinburg zapsal v době Ruské občanské války, kdy byl do města internován a v červenci roku 1918 zde v suterénu doma inženýra Ipaťjeva zavražděn poslední ruský car Mikuláš II. s celou rodinou včetně dětí. O týden později Jekatěrinburg obsadili jednotky československých legií v cele s budoucím generálem československé armády Sergejem Vojcechovským, přišly však příliš pozdě pro carovou rodinu. V roce 1924 bylo město pojmenováno na Sverdlovsk na počest bolševického vůdce Jakova Sverdlova. Původní název byl vracen pouze v roce 1991. V součastné době se Jekatěrinburgu neoficiálně říká třetí hlavní město Ruska, přesto že dle počtu obyvatelů Jekatěrinburg je jenom pátý v pořadí po Moskvě, Petrohradu, Novosibirsku a Nižném Novgorodu.

 

Tyto fotografie vznikly v Jekatěrinburgu v zimě roku 2011. Zvláštní poděkování autora za pomoc vedoucí Uralského centra architektury moderního hnutí při Uralské akademie architektury a umění Ljudmile Tokmeninovové, docentce Uralské akademie architektury a umění Larise Šaškinové, architektu Borisu Děmidovovi a veřejnému ochránci historických a kulturních pramatek Olegu Bukinovi.

Copyright © 2011 Vova Pomortzeff

 
909